Doktorandi, jak je neznáte: Adéla Dvořáčková

Náš seriál si tímto dílem odbude takovou malou premiéru. Poprvé totiž mezi odpověďmi najdete také verše, byť tedy nejsou přímo autorským plodem zpovídané osoby. To nic ovšem nemění na faktu, že nás Adéla Dvořáčková pobavila a vás jistě pobaví taky.

Adélu Dvořáčkovou potkáváme na fakultě již od roku 2008, tehdy nastoupila na bakalářskou rekreologii, pokračovala navazující magisterskou a nyní je nováčkem v řadách doktorandů. Zaměřuje se na zážitkovou pedagogiku, organizovala řadu rozvojových projektů pro děti, školáky i dospělé, které vytvářejí prostředí pro zkoumání dílčích aspektů vývoje skupinové soudržnosti účastníků nebo vývoje psychických, sociálních a fyzických stavů účastníků. Pracuje také s tématem spirituality a nyní se soustředí na žebříček životních hodnot studentů před kurzem pobytu v zimní přírodě a po něm. Disertační práci chce směřovat na rozvoj klíčových kompetencí mládeže pro jejich lepší uplatnění na trhu práce.

Kromě toho se ráda setkává s lidmi, má ráda přírodu, pohyb, ráda tvoří, nebojí se nových příležitostí a hlavně – baví ji žít.

V poslední době se hodně mluví o propojení univerzitního výzkumu s firmami a koncovými zákazníky. Jaké vidíte možnosti propojení Vašeho výzkumného zaměření s komerční sférou, i v souvislosti s právě vznikajícím centrem BALUO, které tímto směrem bude orientováno?

To asi ukáže čas, až se BALUO dostaví a jaké možnosti se objeví. Zatím se teprve rozkoukávám v univerzitním výzkumu.

Jakým dalším činnostem se kromě postgraduálního studia věnujete?

Na fakultě se věnuji především drobným výzkumným projektům. Také jsem se právě vrátila z expedice ve Finsku, kam mě přizval Irský institut technologie v rámci programu Adventure education a kde se jejich studenti za polárním kruhem učili v -27 °C samostatnosti a zodpovědnosti. Byla jsem na konferenci v Rumunsku prezentovat fakultu a náš výzkum v oblasti Outdoor and Leisure physical activity. Pro studenty jsme připravovali putovní Kurz pobytu v zimní přírodě na sněžnicích na Slovensku ve Velké Fatře. No a v neposlední řadě se na fakultě věnuji četnému setkávání s kolegy, sdílení a výměně informací u šálku dobré kávy...

Odhlédněme nyní od Vašeho pracovně-studijního života. Jakým činnostem se věnujete ve svém volném čase?

Poté co jsem ukončila plný pracovní úvazek ve vzdělávací společnosti a nastoupila na postgraduální studium, se mi uvolnilo množství času na věci, které mě baví – a to je příprava dobrovolných zážitkově-pedagogických projektů. Připravuji kurz WifiCS pro středoškoláky, kterým taková zkušenost může zásadně ovlivnit jejich směřování v životě, chystám také zimní projekt pro rodiče s dětmi Apalucha 2016 a připravuji dva kurzy na plachetnicích Napni plachty (pro lidi ve věku 26+) a DejaVu (55+, tam už hledáme jen muže). Jsem součástí instruktorského kurzu připravujícího budoucí instruktory Prázdninové školy Lipnice. Zároveň jsme rozběhli dvouletý česko-srbský projekt Mezinárodní akademie HEPY zaměřený na udržitelný rozvoj práce s mládeží v Srbsku. Z profesního hlediska jsem ještě nově redaktorem a garantem rubriky Praxe v časopisu Gymnasion. Ale kromě tohoto také chodím cvičit, běhat, miluji běžky a hory a bytí v přírodě.

Kromě stovek vědeckých publikací určitě čtete nějakou zajímavou knihu, podělíte se s námi, která to je?

Můj oblíbený básník, s kterým mé srdce souzní, je Jan Skácel. Doporučuji kteroukoli sbírku, např. Kolik příležitostí má růže nebo Co zbylo z anděla a Hodina mezi psem a vlkem… Před spaním doporučuji jeho nádherné uspávanky, které jsou nejen pro děti. Jednu pro radost:

Pod mostem plují němé ribi

a dopouští se hrubé chyby,

kdo pravopisem hrdě zhrdá.

Ve slově ryby i jsou tvrdá,

jedno y ovšem správně chybí

v polévce, jíž se říká rybí.

Kdo se chce vyvarovat chyby,

napsati musí: němé ryby.

Představte si, že je Vám patnáct let a právě se rozhodujete nad výběrem střední školy, a tedy i svého budoucího povolání. Vydala byste se znovu stejnou cestou, nebo by se Vaše kroky ubíraly úplně jiným směrem?

Já jsem toho názoru, že se žádné věci v našem životě nedějí jen tak. To, že jsem se dostala právě na tuto fakultu, právě do tohoto prostředí a kolektivu, právě tou cestou, kterou jsem šla, to vše je záměrně. Takže bych neměnila. A navíc v sobě silně cítím příjemný pocit, že jsem tam, kde mám být, a dělám to, co mám dělat.

Je před námi celý rok 2015, ve kterém Vás toho jistě mnoho čeká ve všech oblastech života. Prozraďte nám, na co se nejvíce těšíte a proč?

No popravdě se těším na každý nový den. Každý přináší něco zajímavého, každý je jiný. Jedna událost mě ale naplňuje velkou radostí, a to že se letos bude má nejlepší kamarádka vdávat a já jí mám tu čest jít za svědka. Tak na to se těším.

Na co byste se chtěla zeptat Tomáše Zelenky, který Vás bude v seriálu následovat?

Tomáši, mě by zajímalo, čím si chtěl být jako malý kluk.

Lukáš Jakubec se ptá, jestli jste v Olomouci našla nějaký léčivý pramen?

Lukáši, moc pěkná otázka. Pro mě je léčivá celá Olomouc plná kašen. Je to nádherné univerzitní město, které má atmosféru i duši. Cítím se tu moc příjemně a tuším, že do Varů se už asi nevrátím.

Předchozí části 

Lukáš Jakubec / Eliška Kuboňová

Akademici, jak je neznáte

František Chmelík / Soňa Formánková / Michal Šafář / Michal Kudláček / Aleš Gába / David Smékal / Tomáš Vyhlídal

---